Do školky poprvé: co dítě opravdu potřebuje (a co si ušetřete)

První den ve školce jsem plakala já, ne Ema. Stála jsem za rohem u plotu s kelímkem kávy a poslouchala, jestli neuslyším její hlas. Neslyšela jsem. Když jsem si ji ve dvanáct vyzvedla, měla na tričku skvrnu od polévky a řekla mi, že paní učitelka má hezký náramek. Tolik k mým obavám. Tady je, co jsem se za první září naučila o věcech, adaptaci a loučení.

Seznam, který školky opravdu chtějí

Každá školka pošle svůj seznam, ale ten základ je skoro všude stejný:

• Bačkory s pevnou patou, ne pantofle. Nejlépe na suchý zip, ať si je dítě umí nazout samo.
• Náhradní oblečení do skříňky: spodní prádlo dvakrát, ponožky dvakrát, tepláky, tričko, mikina. Nehody se stávají i dětem, které doma plínky dávno neřeší.
• Pyžamo, pokud dítě spí po obědě. Vymění se jednou týdně.
• Pláštěnka a holínky, protože ven se chodí za každého počasí. U nás to bylo na seznamu podtržené.
• Láhev na pití, podepsaná. Některé školky mají vlastní hrnečky, ale na zahradu se hodí.
• Malý batůžek na cestu domů, do kterého se vejde výkres a mokré kalhoty.
• Hřeben, pokud ho školka vyžaduje (u nás ne).
• Plyšák na spaní. Malý, ne ten metrový medvěd.

Co si ušetřete

• Značkové oblečení. Cokoliv jde do školky, přijde domů s temperou, hlínou nebo bez jednoho rukávu. Kupovala jsem v Sinsay a na bazaru a bylo mi to jedno.
• Boty na tkaničky. Učitelka má dvacet dětí a nemá kapacitu vázat čtyřicet tkaniček.
• Kalhoty s knoflíky a pásky. Tepláky s gumou, nic jiného. Když dítě potřebuje na záchod, musí to jít rychle.
• Lahvičky s nápisem „Nejlepší princezna”. Přijde o ně nebo si je vymění.
• Drahý batoh. Stačí obyčejný za dvě stovky, do půl roku bude chtít jiný s jiným zvířátkem.

Podepsat. Všechno. Opravdu.

Ve třídě je patnáct dětí a deset z nich má stejné bačkory z Deichmannu. Podepsaná musí být každá ponožka, každá pláštěnka, každá láhev. Vyzkoušela jsem tři způsoby:

1. Fix na textil. Levný, ale po deseti praních mizí.
2. Nažehlovací štítky. Objednala jsem sto kusů za asi 350 Kč, vydrží praní a dítě si podle obrázku pozná svoje.
3. Razítko se jménem. Nejrychlejší na velké množství, ale na tmavé látky není vidět.

Nakonec používám nažehlovací na oblečení a fix na boty a láhve.

Adaptace: jak to obvykle vypadá

Většina školek dnes nabízí adaptační týden nebo dva. Ema začínala takhle:

• První dva dny hodinu, já s ní ve třídě.
• Třetí a čtvrtý den hodinu a půl, já na chodbě.
• Druhý týden do svačiny, pak do oběda.
• Třetí týden celý den včetně spaní.

Ne každé dítě to potřebuje a ne každé to zvládne za tři týdny. Máme kamarádku, které to trvalo dva měsíce, a druhou, jejíž syn první den odešel do třídy a ani se neotočil. Obojí je normální. Co pomohlo nám:

• Chodit kolem školky celé léto a mávat na děti na zahradě.
• Číst knížky o školce, v knihovně jich mají celou polici.
• Hrát si doma na školku, včetně toho, že se plyšáci loučí a maminka odchází.
• Domluvit se s jednou mámou ze sousedství, aby děti nastupovaly stejný den.

Rozloučení bez slz (nebo aspoň bez těch mých)

Tohle je nejtěžší část a nejvíc jsem ji podcenila. Co funguje:

• Krátce a stejně každý den. Objetí, pusa, „Přijdu po obědě, měj se hezky”, a jdu. Když se loučím pět minut, dítě pozná, že váhám, a začne váhat taky.
• Nikdy se neplížit pryč. Jednou jsem to zkusila, když si hrála, a byl z toho pláč, který učitelka řešila půl hodiny. Dítě musí vědět, že odchod se oznamuje.
• Vždycky říct, kdy přijdu, v její řeči. „Po spaní” nebo „po svačině” místo „v půl čtvrté”.
• Mít rituál. Máme „pusu do kapsy”, kterou si Ema uloží a může si ji kdykoliv vyndat. Zní to hloupě, funguje to výborně.
• Když pláče, nechat ji v náručí učitelky a odejít. Pláč většinou trvá dvě minuty. Můžete si zavolat do školky za půl hodiny, to dělají všechny mámy a nikdo se nediví.

Tip: Připravte si všechno večer. Oblečení, batoh, láhev. Ráno před školkou je krátké a každá minuta hledání ponožky je minuta, kdy dítě cítí spěch a napětí.

Ema teď chodí druhý týden, ráno si sama nazouvá bačkory a odpoledne mi vypráví, kdo komu vzal lopatičku. Já ještě pořád občas stojím za rohem s kelímkem. Jak probíhá adaptace u vás? Napište mi do komentářů, letos nás je hodně.